Jakým slovním druhem je slovo Kdo?
Slovo „kdo“ je jedním ze základních stavebních kamenů českého jazyka, bez kterého by komunikace o lidech a jejich identitě byla značně omezená. Jeho použití je všudypřítomné, ať už se ptáme na něčí totožnost, nebo odkazujeme na osobu v rámci složitější věty. Pojďme se podrobněji podívat na tento fascinující slovní druh.
Slovní druh „kdo“
Slovo „kdo“ patří mezi zájmena (latinsky pronomina), což jsou ohebná slova, která zastupují podstatná jména nebo na ně odkazují, případně naznačují jejich vlastnost. Konkrétně se jedná o zájmeno:
- tázací (interrogativní) – používá se k dotazování na osobu.
- vztažné (relativní) – uvádí vedlejší větu, která blíže určuje podstatné jméno z věty hlavní, přičemž se vztahuje k osobě.
Zájmeno „kdo“ se vždy vztahuje k osobám, nikoli k věcem nebo zvířatům (pro ty se používá zájmeno „co“). Je to jedno z mála zájmen, které nemá v češtině specifické synonyma v pravém slova smyslu, protože jeho funkce je unikátní a nezastupitelná jedním slovem.
Rod a vzor
Zájmeno „kdo“ nemá v češtině pevně stanovený gramatický rod (mužský, ženský, střední) ve smyslu, v jakém ho mají podstatná jména. Může odkazovat na osoby jakéhokoli rodu. Pokud se však pojí s přísudkem, obvykle se shoda řídí podle mužského rodu jednotného čísla (např. „Kdo přišel?“, i když se jedná o ženu). Z tohoto důvodu se pro něj také nestanovuje žádný vzoru pro skloňování jako u podstatných jmen (např. „pán“, „žena“), neboť se jedná o nepravidelné zájmeno s vlastním, ustáleným skloňováním.
Skloňování slova „kdo“
Zájmeno „kdo“ je ohebné, což znamená, že se skloňuje podle pádů. Jeho tvary jsou následující:
- pád: kdo (nominativ) – Kdo to je?
- pád: koho (genitiv) – Koho jsi tam potkal?
- pád: komu (dativ) – Komu jsi to dal?
- pád: koho (akuzativ) – Koho vidíš?
- pád: – (vokativ) – Zájmeno „kdo“ se v 5. pádu nepoužívá, protože jím nelze nikoho oslovovat.
- pád: kom (lokál) – O kom jsi mluvil?
- pád: kým (instrumentál) – S kým jsi šel?
Příklady použití ve větách
Jako tázací zájmeno
V této funkci se „kdo“ používá k formulování otázek týkajících se identity nebo role osoby.
- „Kdo je tam venku?“
- „S kým jsi včera mluvil na ulici?“
- „Komu máš odevzdat ten dopis?“
- „Koho jsi pozval na večeři?“
- „O kom je ta kniha, co čteš?“
Jako vztažné zájmeno
Vztažné „kdo“ uvádí vedlejší větu, která se vztahuje k osobě zmíněné v hlavní větě (často po ukazovacím zájmenu „ten“).
- „Ten, kdo to udělal, se musí přiznat.“
- „Znám člověka, kdo by ti s tím mohl pomoci.“
- „Dej to tomu, komu to patří.“
- „Hledáme někoho, s kým bychom mohli spolupracovat.“
Ve stálých spojeních a idiomech
„Kdo“ se objevuje i v ustálených frázích a idiomech.
- „Kdo ví, co se stane.“ (Vyjadřuje nejistotu)
- „Kdo by to byl řekl!“ (Vyjadřuje překvapení)
- „Jde o to, kdo s koho.“ (Vyjadřuje boj o dominanci, soupeření)
- „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ (Přísloví o výhodě rychlosti)
Význam a slovní spojení
Základní význam slova „kdo“ je dotazování se na identitu, existenci nebo roli neznámé či neurčité osoby. V relativních větách pak slouží k upřesnění osoby.
Mezi běžná slovní spojení patří například:
- „Kdo je na řadě?“ (Dotaz na pořadí)
- „Kdo jsem?“ (Filozofická otázka po identitě)
- „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ (Přísloví)
- „Kdo ví kde/kdy/jak...“ (Neurčitost místa, času, způsobu)
Zajímavosti o slově „kdo“
Slovo „kdo“ má hluboké kořeny v indoevropské jazykové rodině. Jeho původ sahá až k protoindoevropskému zájmenu `*kos`, které označovalo „kdo“ nebo „co“. V praslovanštině se vyvinulo do podoby `*kto`, z něhož pak vzešlo české „kdo“, slovenské „kto“, polské „kto“ a ruské „“.
Zajímavostí je, že v některých slovanských jazycích (např. v ruštině) se rozlišuje „kdo“ pro osoby a „co“ pro věci, což je podobné jako v češtině. V angličtině se sice používá „who“ pro osoby a „what“ pro věci, ale „who“ může sloužit jak jako tázací, tak jako vztažné zájmeno, stejně jako české „kdo“.
Překlady slova „kdo“ do jiných jazyků
Zde je přehled překladů slova „kdo“ do několika vybraných jazyků:
- Slovenština: kto
- Angličtina: who
- Němčina: wer
- Španělština: quién
- Francouzština: qui
- Italština: chi
- Polština: kto
- Ruština: (kto)
- Ukrajinština: (chto)
- Chorvatština: tko / ko
- Srbština: ko
- Latinština: quis
- Řečtina (moderní): (poios)
Jak vidíme, podobnost ve slovanských jazycích je velmi výrazná, což svědčí o společném původu. I v románských a germánských jazycích existují přímé ekvivalenty, které plní stejnou základní funkci.
Vzorové básničky k svátku pro Aleše blahopřání ke stažení
Wallpapery, omalovánky, spoření
Zamilované básničky
Veršovaná gratulace k 15. výročí sňatku, ke křišťálové svatbě
Nejhezčí květinové přání
Kdyby
Textové a legrační gratulace k svátku rozdělené podle jmen
Napití
Přání k dvacetinám, textová přání k narozeninám
Kam
Textová kondolence k úmrtí pozůstalým
Které
Humorné texty blahopřání
Kéž
