Jakým slovním druhem je slovo Co?

V českém jazyce je slovo „co“ jedním z nejčastěji používaných a zároveň nejvíce multifunkčních slov. Jeho role se může měnit v závislosti na kontextu, ve kterém je použito. Primárně se však jedná o zájmeno.

Jaký slovní druh je slovo „co“?

Slovo „co“ je v češtině především zájmeno. Konkrétně se jedná o:

Tázací zájmeno (interrogativní) – používá se k dotazování na věci, jevy nebo děje.

Vztažné zájmeno (relativní) – spojuje věty, odkazuje na předchozí část textu nebo na něco, co bylo již zmíněno.

Kromě těchto hlavních funkcí může „co“ v určitých kontextech vystupovat také jako částice (např. při vyjádření návrhu nebo pochybnosti) nebo dokonce jako citoslovce (při vyjádření překvapení).

Rod a vzor

Jako zájmeno „co“ nemá pevný rod v tradičním smyslu jako podstatná jména. Odkazuje na neživotné věci, a proto se v některých pádech skloňuje podobně jako podstatná jména středního rodu. Nemá však svůj vlastní vzor, ale řídí se specifickým zájmenným skloňováním, které je podobné skloňování zájmena „kdo“.

Synonyma

Přímá a jednoslovná synonyma ke slovu „co“ v jeho zájmenné funkci prakticky neexistují. Jeho význam a použití jsou poměrně specifické. V některých případech, kdy je „co“ použito jako částice, by se dalo uvažovat o přeformulování věty, například „Co kdybychom šli?“ by se dalo říci „Navrhuji, abychom šli.“ nebo „Pojďme, co říkáš?“. Nicméně nejde o skutečná synonyma.

Skloňování slova „co“

Slovo „co“ se skloňuje v šesti pádech (vokativ se nepoužívá). Má specifické tvary pro neživotné věci, na rozdíl od zájmena „kdo“, které se používá pro osoby.

1. pád (nominativ): co (např. „Co se děje?“)

2. pád (genitiv): čeho (např. „Čeho se bojíš?“)

3. pád (dativ): čemu (např. „K čemu to slouží?“)

4. pád (akuzativ): co (např. „Co vidíš?“)

6. pád (lokál): (o) čem (např. „O čem přemýšlíš?“)

7. pád (instrumentál): (s) čím (např. „S čím si hraješ?“)

Příklady použití slova „co“ ve vzorových větách

Zde je několik příkladů, které ilustrují různé funkce slova „co“:

Tázací zájmeno:
- „Co děláš?“ (Dotaz na činnost)
- „Co je nového?“ (Dotaz na aktuální informace)
- „Co si dáš k večeři?“ (Dotaz na výběr jídla)
- „Co se stalo včera?“ (Dotaz na událost)

Vztažné zájmeno:
- „To je přesně to, co jsem hledal.“ (Odkazuje na předmět hledání)
- „Řekl mi všechno, co věděl.“ (Odkazuje na informace, které věděl)
- „Nevím, co s tím mám dělat.“ (Odkazuje na řešení situace)

Částice:
- „Co kdybychom šli do kina?“ (Návrh)
- „Co když prší, nemáme deštník.“ (Vyjádření pochybnosti, hypotézy)

Citoslovce (s interpunkcí):
- „Cože?! To nemyslíš vážně!“ (Vyjádření silného překvapení nebo nesouhlasu)

Význam slova „co“ a jeho použití ve slovních spojeních

Základní význam slova „co“ se týká dotazování na neznámou věc, skutečnost, činnost nebo jev. Vztažně pak slouží k odkazování na již známou nebo blíže určenou věc či jev.

Ve slovních spojeních a idiomech získává „co“ další odstíny významu:

„Co se to děje?“ – Otázka na aktuální situaci nebo událost.

„Co na tom záleží?“ – Vyjádření, že něco není důležité nebo relevantní.

„Co je na tom špatného?“ – Otázka na negativní aspekt něčeho.

„Co s tím?“ – Otázka na řešení problému nebo využití něčeho.

„Co hrdlo ráčí.“ – Ve významu „kolik jen člověk chce/může“, často ve spojení s jídlem nebo pitím.

„Co oko dohlédne.“ – Ve významu „kam až oko vidí“, pro popis rozlehlosti.

Zajímavosti o slovu „co“

Jednou z hlavních zajímavostí je jeho polysémie a multifunkčnost. Málokteré slovo v češtině dokáže plnit tolik gramatických rolí najednou. Je to dáno jeho původem z praslovanského *čto, které se vyvinulo z praindoevropského kořene *ki-/*ko-, odkazujícího na tázací a vztažné zájmeno.

Další zajímavostí je jeho vztah k zájmenu „kdo“. Zatímco „kdo“ se používá pro dotazování na osoby, „co“ se vždy vztahuje k věcem, jevům nebo abstraktním pojmům. Tato jasná dělba je charakteristická pro slovanské jazyky.

V lidové mluvě se někdy „co“ používá i pro zdůraznění, například „To je ale co novinka!“ namísto „To je ale jaká novinka!“, ačkoliv to není standardní spisovné použití.