Píše se Viklat x vyklat?
Čeština, jazyk bohatý na nuance a specifika, často klade svým uživatelům do cesty drobné jazykové záludnosti. Jednou z nich je i otázka správného zápisu slovesa vyjadřujícího nestabilitu – píše se „viklat“, nebo „vyklat“? Pojďme si tuto problematiku podrobně rozebrat a jednou provždy objasnit.
Správná varianta a její význam
Jednoznačně správnou variantou je sloveso „viklat“. Forma „vyklat“ je v českém jazyce nesprávná a neexistuje. Jedná se o poměrně častou chybu, která pramení pravděpodobně z podobnosti s mnoha slovesy začínajícími předponou „vy-“ (např. „vykopat“, „vyhodit“). V případě slovesa „viklat“ se však o předponu „vy-“ nejedná, slovo má svůj původ v pračeštině a je psáno s „i“.
Význam slovesa „viklat“ (často používané i ve zvratné podobě „viklat se“) lze popsat jako:
- Být nestabilní, uvolněný, vratký.
- Pohybovat se sem a tam, kývat se, kolísat.
- Být v nejistém postavení, ohrožený pádem nebo ztrátou stability.
Synonymum ke správnému výrazu
Jako vhodné synonymum ke slovesu „viklat (se)“ můžeme uvést například „kolísat“ nebo „kymácet se“. Dále pak „kývat se“, „houpat se“, nebo v přeneseném smyslu „být nestabilní“ či „být nejistý“.
Slovní druh a gramatické kategorie
Slovo „viklat“ je sloveso (verb). Jako sloveso nemá pád, rod ani vzor v tom smyslu jako podstatná jména nebo přídavná jména. Má však své vlastní gramatické kategorie:
- Vid: „Viklat“ je sloveso nedokonavé (imperfective). Vyjadřuje děj, který probíhá nebo se opakuje, ale není ukončen. Jeho dokonavý protějšek by mohl být například „poviklat“ (krátce zaviklat) nebo „vyviklat“ (něco z něčeho, např. zub).
- Třída a vzor: Patří do 3. slovesné třídy, vzor „dělat“.
- Já viklám
- Ty vikláš
- On/ona/ono viklá
- My vikláme
- Vy vikláte
- Oni/ony/ona viklají
- Rod: Může být použito v činném rodě („Židle se viklá“) i v trpném rodě („Byl viklán silným větrem“, i když toto použití je méně časté a zní trochu archaicky).
- Způsob: Oznamovací („viklá se“), rozkazovací („neviklej s tím!“) a podmiňovací („viklalo by se“).
Příklady použití ve vzorových větách
Zde je několik příkladů, jak správně použít sloveso „viklat“ ve větách:
- „Ten starý zub se mi už pěkně viklá.“ (Zub je uvolněný a hýbe se.)
- „Noha od stolu se nebezpečně viklá, musíme ji opravit.“ (Noha je nestabilní.)
- „Přestože se jeho pozice ve firmě začala viklat, bojoval dál.“ (Jeho postavení bylo ohroženo, bylo nestabilní.)
- „Dítě viklá s novou hračkou, zkoumá, co vydrží.“ (Dítě hračkou pohybuje sem a tam, aby zjistilo její pevnost.)
- „Celá ta vratká konstrukce se při silnějším větru viklala ze strany na stranu.“ (Konstrukce se kymácela.)
Zajímavosti a časté chyby
Záměna „i“ a „y“ po „v“ je v češtině poměrně běžná a často souvisí s historickým vývojem jazyka nebo s vlivem výslovnosti. V případě „viklat“ se jedná o slovo, které má své kořeny hluboko v indoevropských jazycích a jeho pravopis s „i“ je ustálený a neměnný.
Častým zdrojem chyby je již zmíněná předpona „vy-“. Mnoho sloves je tvořeno právě touto předponou (např. „vyhodit“, „vyndat“, „vyčistit“), což může vést k mylné domněnce, že i sloveso „viklat“ se řídí stejným pravidlem. Avšak „viklat“ není složeno z předpony a kořene, ale je to základní sloveso.
Od slovesa „viklat“ je odvozeno i podstatné jméno „viklání“ (např. „Nepříjemné viklání zubu.“) nebo přídavné jméno „viklavý“ (např. „viklavá židle“).
Pamatujte si tedy, že pokud chcete vyjádřit nestabilitu nebo kývání, vždy sáhněte po variantě s „i“ – „viklat“.
Harlekýn kdo to je?
Viklat x vyklat
Věra Tichánková wikipedia
Ve předu x vepředu
Domkář
V klidu x vklidu
Daniela Písařovicová
Vašim x vaším
Judita Čeřovská
